Boj o přežití na jedné z nejnebezpečnějších silnic světa

Díky obezřetnosti, dovednostem a zkušenostem je Juan Manuel Manrique naživu i po 45 letech strávených na jedné z nejnebezpečnějších silnic světa. Vítejte v průsmyku Paso de los Caracoles v Chile.

Paso de los Caracoles, Chile

Průsmyk Paso de los Caracoles v Chile, jedna z nejnebezpečnějších silnic na světě.

Juan Manuel Manrique, řidič nákladních vozidel

Nerad přespávám v hotelích a v restauracích nejím. Vařím totiž mnohem lépe a zdravěji,“ říká Juan Manuel Manrique.

Průsmyk Paso de los Caracoles („Hlemýždí průsmyk“) má jméno po 29 pomalých zatáčkách, jimiž osobní i nákladní automobily vystoupají z výšky 800 metrů nad mořem až do závratných 3 200 metrů, kde se nachází hraniční přechod do Argentiny. V zimě je stoupání i klesání kvůli ledu a několikametrovým sněhovým závějím velmi nebezpečné, v létě naopak v úmorném vedru trpí brzdy a motory plně naložených kamionů.

„Vždycky když vidím nějakou nehodu, pomyslím si, proč asi jel onen řidič tak rychle, a pak si vzpomenu na jeho rodinu, která ho už nikdy neuvidí,“ říká Juan Manuel Manrique, zatímco zdolává prudké stoupání. „Obezřetnost, respekt, ale nikdy ne strach – takto mě to učil můj otec a zatím to funguje.“

Další zatáčku projíždí hodně zeširoka, aby měl protijedoucí kamion sjíždějící do údolí dostatek prostoru. Řidiči na sebe přátelsky zamávají a skrz stažená okénka se nahlas pozdraví. Když projíždíme zatáčkou číslo 10, ukáže Juan na zničený kontejner, který se povaluje mezi desátou a dvanáctou zatáčkou, a dodá, že řidič onoho kamionu převážejícího víno z Argentiny jel z kopce příliš rychle. Přívěs se převrátil a tahač strhl s sebou.

„Myslím, že řidič se tehdy zachránil tak, že vyskočil z kabiny těsně před tím, než tahač spadl ze srázu. Zlomil si několik kostí a byl těžce zraněný,“ vypráví Juan s vážnou tváří. „Ale aspoň to přežil.“

„Obezřetnost, respekt, ale nikdy ne strach – takto mě to učil můj otec a zatím to funguje.

Juan Manuel Manrique

řidič nákladního vozidla

Když na cestě do Argentiny zdolává ostré zatáčky vedoucí vzhůru chilskými Andami, nespouští oči z vozovky. Každá zatáčka je označena číslem, přičemž zatáčka č. 17, která si vyžádala nejvíce lidských životů, byla překřtěna na „Curva de la muerte“, tedy „Zatáčku smrti“. Juanovi se při průjezdu kolem této značky trochu zúží oči, ale zůstává absolutně soustředěný. Potom vypráví o různých místech, kde se staly nehody, a to jak v poslední době, tak i dříve v minulosti. Se spoustou obětí se přitom osobně dobře znal. Je jasné, že mezi řidiči tu existuje něco jako bratrstvo – bratrstvo těch, kteří často projíždí po tomto nejdůležitějším hraničním přejezdu mezi Chile a Argentinou.

Vzhledem k tomu, že jde o nejkratší trasu mezi přístavem San Antonio ležícím na západ od Santiago de Chile a argentinskou provincií Mendoza (a potažmo i Brazílií), má pro zdejší logistiku naprosto zásadní význam. Po této silnici se převáží zboží z celého světa – od banánů sklizených na ekvádorském pobřeží až po zbrusu nová auta vyrobená v Asii. Juan Manuel dnes do Mendozy veze ve svém chladírenském návěsu 25 tun banánů. Díky silnému motoru a plynulému řazení se může naplno věnovat pouze řízení.

V kabině s řidičem – epizoda č. 6
Juan Manuel Manrique

„Vždycky když vidím nějakou nehodu, pomyslím na rodinu, kterou řidič má a která ho už nikdy neuvidí.“

Juan Manuel strávil 45 ze svých 64 let řízením kamionů po celé Jižní Americe. Vždy když se vrací z cest, čekají ho doma v argentinském městě Mendoza manželka a čtyři dospělé děti. Juan na ně často vzpomíná, ale jeho rodina se o něj naštěstí nemusí příliš strachovat, protože ví, že ještě nikdy neměl nehodu a že jeho hlavní prioritou je dostat se k nim zpátky domů.

„Postoj majitele naší společnosti má na statistiku nehodovosti velký vliv,“ vysvětluje. „Některým majitelům na řidičích nezáleží. Neustále na ně tlačí a dávají jim k dispozici zastaralou a příliš dlouho používanou techniku. To vždy znamená více nehod.“

Pak dodává, že žádné z vozidel provozovaných firmou, pro kterou jezdí, nikdy nemělo vážnou nehodu, a to mluvíme o jedné z největších společností působících na trase Chile – Argentina. Majitel má se svými řidiči velmi blízký vztah.

„Když vám majitel zavolá a zeptá se, jak se máte, přeptá se i na vaši rodinu a opravdu se zajímá o vaše zdraví a pohodlí, je to na cestách velmi znát,“ říká Juan Manuel. „Příliš velký tlak nikomu neprospěje.“

Přepravní společnost vlastní 80 nákladních vozidel a dalších 30 má objednaných. Specializuje se zejména na převoz mraženého zboží. Všechna vozidla jsou z řady Volvo FH a tato společnost byla první v Chile, která si objednala nový model FH. Juan Manuel sedí za volantem vozidla Volvo FH 500, vyrobeného v roce 2015 a předaného teprve nedávno. Tahač je vybaven převodovkou I-Shift a pohonem 6 x 2. Vzhledem k tomu, že v této firmě má každý řidič své stále vozidlo, si k němu Juan určitě zakrátko vybuduje pevné pouto. 

Můj otec mne naučil vše o řízení nákladních automobilů i o těchto horách.

Juan Manuel Manrique

řidič nákladního vozidla

„Tyto nové modely mají skvělé pérování i brzdy a také je z nich velmi dobrý výhled. Jízda s nimi je proto mnohem méně únavná než se staršími modely,“ uvádí. „A také jsou mnohem bezpečnější. Velmi pohodlně se v nich spí, takže když se ráno probudíte, jste před dalším dnem dobře odpočatí. Lůžka jsou pohodlná a kabina je pro vás skutečně druhým domovem. A také se mi nikdy nestalo, že bych s těmito vozidly musel některý den vynechat kvůli technickým potížím.“

Slunce už pomalu zapadá, když si Juan na kraji silnice připravuje kuřecí steak. Vypráví přitom o chvílích, kdy s ním byla na cestách i jeho žena.
 

Zatáčka v průsmyku Paso de los Caracoles

Průsmyk Paso de los Caracoles vede dopravu k hraničnímu přechodu s Argentinou a překonává přitom výšku závratných 3 200 metrů nad mořem.

„Nikdo nevaří tak jako má manželka,“ říká, „ale když jsme na cestách spolu, vařím vždycky já. Jen ať si odpočine. Nerad přespávám v hotelích a v restauracích nejím. Vařím totiž mnohem lépe a zdravěji.“

Na chvíli usedne do své židle a pozoruje hory, které jsou mnoho let jeho pracovištěm a které mu přinesly radost i smutek. Za několik roků odejde do důchodu a stráví zbytek svého života se svou manželkou doma v krásné Mendoze.

Můj otec mne naučil vše o řízení nákladních automobilů i o těchto horách,“ vzpomíná Juan Manuel. „Jednou mi řekl, že Andy tu budou pořád. Pořád. Dříve či později umřeme všichni. Jen Andy tu budou dál.“

Vozidlo

Model vozidla: tahač Volvo FH 500 s převodovkou I-Shift (r. v. 2015) a s uspořádáním náprav 6×2
Motor: 13litrový řadový šestiválec s 500 koňskými silami a točivým momentem 2 500 Nm při 1 050–1 400 ot./min.
Přívěs: chladírenský přívěs od amerického výrobce Utillity s nosností 27,5 t
Zakázky: přeprava chlazeného zboží z Chile do Argentiny

Související obsah

Těžba soli na bolivijské velké bílé pláni

Vzduch je řídký a světlo nemilosrdně oslepuje. Na největší solné pláni světa dnes opět čeká muže i stroje těžká zkouška. Na tomto místě pracuje řidič Dario Machaca Colque více než 30 let....

Do divočiny – den přepravce afrických buvolů

Pro práci přepravce zvířat v jihoafrických přírodních rezervacích nestačí jen mimořádné řidičské schopnosti, vyžaduje to i odvahu....

Dobytí ztraceného území

Největší město Nigérie postupně mění svou tvář. Začalo to plánem na ochranu erodujícího pobřeží Lagosu, z něhož se postupně vyvinul největší stavební projekt Afriky: Eko Atlantic. Jde o novou oblast vytvářenou na území, které si již jednou ...

Filtrovat články

5 true 5