„Kluci jsou perfektní,” říká. „Když zastavím nebo mám poruchu a oni jedou zrovna kolem, zastaví také a ptají se, jestli mám dost vody a jídla nebo rovnou nabídnou pomoc s opravou. Vycházíme spolu fantasticky a kluci mě vždycky shánějí ve vysílačce: ‚Jsi v pohodě Maxi?‘ Takhle si o sobě dáváme vědět všichni. Není to proto, že jsem holka. Staráme se zkrátka jeden o druhého. Jezdíme tu spolu už hodně dlouho a stala se z nás rodina.”
Maxine a její kolegové se pravidelně scházejí na grilování. Udržují si morálku tím, že si dají něco dobrého k pití, hodně se baví a povídají si.
„Všichni si navzájem rozumíme, každý z nás je přátelský a bez problémů vychází s ostatními. V takovémhle prostředí to ani jinak nejde, protože spolu trávíme víc času než s vlastními rodinami.”
Maxine má rodinu rozprostřenou po celé Austrálii. Doma je ale v Brisbane, kde žije jedno z jejích tří dospělých dětí. Další dvě děti pak žijí jižněji, v Novém Jižním Walesu. Maxine má dvě vnučky a s potěšením oznamuje, že ještě vnuka „na cestě”.
„Někdy se ale ztrácím ve vlastních myšlenkách,” přiznává. „Moje mysl neustále tak trochu těká. S rodinou se moc často nevídám. Ani mi to moc nevadí. Vždycky jsem ale ráda, když se setkáme. Myslím si, že už jsem si na to zvykla.”
Rozhodnutí ponechat si dům v Brisbane (a spolu s ním i hypotéku) je prý jedním z hlavních důvodů, kvůli kterým se stále živí řízením. V Brisbane Maxine žije už 25 let, ale když teď mluví o „domově”, myslí jím spíš důlní kemp ve městě Port Hedland.
„Po osmi týdnech práce se už opravdu těším domů do Brisbane. Když ale přijedu, nikdo tam není. Tak se zase těším, až pojedu zpátky sem. Okolí i prostředí kempu samotného je prostě fantastické.“
V těchto končinách se řidiči nespoléhají pouze jeden na druhého. Spoléhají se také na své velké soupravy Volvo. Společnost přepravuje takové množství rudy, že je nutné vozidla servisovat alespoň jednou za týden. K denní péči pak patří dotankování a prohlídka před jízdou. Jen tak lze zaručit nepřetržitou provozuschopnost vozidel.
