Těžba soli na bolivijské velké bílé pláni

Vzduch je řídký a světlo nemilosrdně oslepuje. Na největší solné pláni světa dnes opět čeká muže i stroje těžká zkouška. Na tomto místě pracuje řidič Dario Machaca Colque více než 30 let.

Salar de Uyuni, Bolívie

Na bolívijské pláni Salar de Uyuni se každý rok vytěží zhruba 25 000 tun soli.

Dario Machaca Colque

Dario Machaca Colque pracuje na solné pláni déle než 30 let.

Je ráno a první sluneční paprsky začínají překonávat vrcholky hor, které solnou pláň obepínají. Vítr v nekonečném prostoru nabírá na rychlosti a ledový vzduch štípe do tváří. Hostům zde o sobě řídký vzduch dává vědět lehkou bolestí hlavy.

S nákladními vozidly Volvo tu jezdím od svých 14 let a nikdy jsem nejezdil s jinou značkou,“ říká Dario Machaca Colque, když nastupuje do kabiny modelu Volvo FH16, který parkuje před svým domem v městečku Colchani.

Salar de Uyuni či Salar de Tunupa, jak pláň nazývají místní Indiáni, se nachází v provincii Potosí v západní Bolívii. Největší solná pláň na světě má rozlohu srovnatelnou s celým Středočeským krajem. Tvoří ji 10 583 čtverečních kilometrů, pokrytých hustou vrstvou ulehlé soli.
 
Dario dnes naloží sůl, která se zde těží, a odveze ji. Než se vydá na cestu, vyzvedne spolupracovníky, kteří mu s nákladem pomohou. Čeká je celý den dřiny. Na obrovský návěs naloží 25 tun soli – ručně, jen pomocí obyčejných lopat. Proto musí Dario pro všechny přivézt dostatek jídla a pití.

„Tohle je Edgar s bratrem Ivanem, jsou taky odsud z města. Tady zná každý každého,“ říká Dario, když jeho pomocníci přicházejí.

Edgar s Ivanem šplhají na korbu návěsu, kde už čeká jejich otec Paulino, který bude také nakládat. 

Po každé druhé jízdě na solné pláni pečlivě umyjeme vozidla vodou. Pak je nastříkáme olejem a promažeme, aby byla na další jízdy zase chráněna.

Dario Machaca Colque

řidič nákladního vozidla

Pomocníci v zadní části soupravy

S každou zakázkou pomáhá Dariovi malá skupinka lidí, kteří sůl nakládají.

Před 40 000 lety se v celé oblasti rozkládalo prehistorické jezero. Když voda ustoupila, vznikla solná pláň. Když vůz vjíždí na planinu, kola drtí sůl a pneumatiky zanechávají velké osmihranné otisky. Bílá pustina zakrývá jakékoli náznaky cesty, a tak musí Dario směr určovat podle hor v dáli, které mu slouží jako orientační body. Ve zdejším terénu se vyzná jako nikdo jiný.

„Povrch pláně tvoří vlastně dvě vrstvy stlačené soli, vrchní a spodní. Mezi nimi se nachází vrstva bahna. Jízda po soli není nebezpečná, ale když sjedete ze známé trasy, můžete se dostat do problémů. Na některých místech je povrch měkčí a vozidlo se může do soli zabořit.“

Jak slunce stoupá nad horizont, jeho paprsky se odrážejí od bílého terénu. Člověk se tu neobejde bez slunečních brýlí. Dariovy ruce poseté mozoly a vrásky v koutcích očí vypovídají o těžkém životě stráveném dřinou, kterou ještě ztěžuje neustálý zápas s nelítostným světlem. Na solné pláni pracuje Dario přes třicet let.

„Lidé, kteří tu žijí, jsou však silní a zdraví. Sůl pomáhá proti artróze a bolestem kloubů,“ vysvětluje Dario s úsměvem.

Za ta léta vystřídal Dario už několik nákladních vozidel značky Volvo. Dnes vlastní dva vozy Volvo FH16 z roku 2006 s výkonem 610 koňských sil. Tahače si sám dovezl z Evropy. Na Dariově voze ještě stále zůstala loga předchozích majitelů, německé logistické společnosti DFDS.

„Někdy příští rok bych si chtěl pořídit další Volvo – z roku 2008. Dovezu si ho ze Švédska.“ 

Nákladní vozidlo při jízdě solnou plání
Nakládka soli pomocí lopat

Sůl se musí nakládat ručně, jenom lopatami.

Dario je spolu s 23 dalšími řidiči členem Družstva 11. července (11th of July Co-operative), které v oblasti zajišťuje vnitrostátní i mezinárodní přepravu. Silnice v okolí solné pláně nejsou příliš kvalitní a vzdálenosti jsou obrovské. Proto je solná pláň využívána jako dopravní koridor do severně ležící provincie Oruro, na severovýchod do provincie Cochabamba a na západ do sousedního Chile.

Členové družstva mají každý svoje vlastní vozidlo, ale o administrativu se starají společně. Náklady i výdělek si mezi sebou dělí.

Pro Daria a jeho spolupracovníky je Volvo jasnou volbou – 20 z celkových 23 nákladních vozidel v družstvu nese značku Volvo.

„V zimě tu bývají silné mrazy a vozidla jiných značek někdy prostě nenastartují. Silnice v okolí solné pláně jsou hodně drsné. Jiné náklaďáky se na nich hrozně třesou, teče z nich a motor jim neběží hladce. S Volvem se vám tohle nestane. Vozidla Volvo jsou bytelná a snesou i naše tvrdé podmínky.”

Protože sůl urychluje korozi, je nutné se o vozidla skutečně důkladně starat. Dario vysvětluje, že s tím je opravdu dost práce:

„Po každé druhé jízdě na solné pláni pečlivě umyjeme vozidla vodou. Pak je nastříkáme olejem a promažeme, aby byla na další jízdy zase chráněna.“

Na bolívijské pláni Salar de Uyuni se každý rok vytěží zhruba 25 000 tun soli. Proces těžby je v podstatě jednoduchý, ale dá zabrat. Sůl, která je ještě vlhká, se ručně nakupí na hromady, aby přes noc vyschla, a teprve potom se nakládá.

Tady je sůl dostatečně pevná a není problém projet ani s těžkým vozidlem, ale támhle je povrch měkčí a souprava může v soli uváznout.

Dario Machaca Colque

řidič nákladního vozidla

V bílém nekonečnu se náhle v dálce objeví siluety. Po chvíli jsou již obrysy pyramid, které tvoří nakupená sůl, lépe rozeznatelné. Dario zastaví, sešplhá dolů a vysvětlí Edgarovi, Ivanovi a Paulinovi, jak budou postupovat. První tři hromady se naloží na jednu stranu korby, potom se souprava otočí a další tři hromady se navrší na druhou stranu. 
 

Nakládání soli

Solná pláň Salar de Uyuni zabírá 10 583 čtverečních kilometrů, pokrytých hustou vrstvou ulehlé soli. Rozlohou se tak dá porovnat se Středočeským krajem. Když je Dariova souprava plně naložena, veze 25 tun soli.

„Je důležité nakládat rovnoměrně z obou stran, aby byl náklad vyvážený,“ vysvětluje Dario.

Pak ukáže do dáli.

„Tady je sůl dostatečně pevná a není problém projet ani s těžkým vozidlem, ale támhle je povrch měkčí a souprava může v soli uváznout. Tam se vozidlo může do soli zabořit.“

Teď je solná pláň suchá, ale v období dešťů v letních měsících se rozlije nedaleké jezero Popoo a pláň zaplaví. Na některých místech je až metr vody.

„Proto než přijdou deště, nakupíme zásobu soli v Colchani a sůl pak nakládáme tam. V období dešťů na solné pláni nepracujeme ani my, ani těžaři.”

Paulino, Edgar a Ivan hodí na korbu přívěsu několik posledních lopat soli. Práce trvala bezmála tři hodiny. Zpátky do Colchani je později sveze jeden z mnoha autobusů, které do oblasti přivážejí turisty.

Než Dario zamíří zpět, uvázne se soupravou v písečné bouři. Vítr se sem valí z nedalekých kamenných pouští a na horizontu tvoří písečné mraky. Na solnou pláň se snáší jemný prach.

Dario sedí v kabině a čeká, až se bouře utiší.

„Většinou to netrvá déle než hodinu, potom bouře sama odezní,“ vysvětluje Dario. Zapne rádio, ze kterého moderátor chrlí přehled regionálního zpravodajství.

Dario má pravdu. Bouře odezněla a než se motor opět rozeběhne, začínají se zlověstné mraky v dáli ze solné pláně zdvihat.
 

Video z Lofot

Vozidla Volvo se na solné pláni stala těmi nejrozšířenějšími – ve vozovém parku místního družstva je 23 vozidel a 20 z nich jsou právě modely značky Volvo. Dario Machaca Colque si vozidla Volvo dováží sám přímo z Evropy.

Vozidlo

Technické údaje: Tahač Volvo FH16 s brazilským přívěsem od firmy Randon Toto vozidlo z roku 2005 je určeno pro dálkovou přepravu těžkých nákladů. Motor je řadový šestiválec o objemu 16,1 litru. Disponuje výkonem 610 koňských sil a může se pochlubit točivým momentem 2800 Nm při 1000–1500 ot./min.

K čemu se užívá: Používá se pro přepravu boraxu a síry z místních dolů a pro vnitrostátní i mezinárodní svoz soli ze solných plání. Typická přepravní zakázka zabere 14–18 hodin. Nájezd přibližně 70 000 km za rok.

Související obsah

Boj o přežití na jedné z nejnebezpečnějších silnic světa

Díky obezřetnosti, dovednostem a zkušenostem je Juan Manuel Manrique naživu i po 45 letech strávených na jedné z nejnebezpečnějších silnic světa. Vítejte v průsmyku Paso de los Caracoles v Chile....

Do divočiny – den přepravce afrických buvolů

Pro práci přepravce zvířat v jihoafrických přírodních rezervacích nestačí jen mimořádné řidičské schopnosti, vyžaduje to i odvahu....

Dobytí ztraceného území

Největší město Nigérie postupně mění svou tvář. Začalo to plánem na ochranu erodujícího pobřeží Lagosu, z něhož se postupně vyvinul největší stavební projekt Afriky: Eko Atlantic. Jde o novou oblast vytvářenou na území, které si již jednou ...

Filtrovat články

5 true 5