Dobytí ztraceného území

Největší město Nigérie postupně mění svou tvář. Začalo to plánem na ochranu erodujícího pobřeží Lagosu, z něhož se postupně vyvinul největší stavební projekt Afriky: Eko Atlantic. Jde o novou oblast vytvářenou na území, které si již jednou přivlastnilo moře.

Pobřežní hráz v Lagosu

Osm kilometrů dlouhá pobřežní hráz, které se přezdívá Velká lagoská zeď, bude chránit čtvrť Eko Atlantic před vlnami z otevřeného oceánu.

V deset hodin večer je většina vozidel již zaparkována za branami obrovského staveniště Eko Atlantic. Ve svitu pouličního osvětlení se modlí několik muslimských řidičů, zatímco ostatní si už přímo na zemi rozložili tenké matrace a přes hlavu si přetáhli deku. 

Matthew Ude vystupuje ze svého vozidla.

Matthew Ude se živí jako řidič nákladních vozidel od roku 1978. Za tu dobu viděl už velkou část Nigérie.

Matthew Ude se ukládá ke spánku. Jako každý den, i dnes jel se svým Volvem FMX do 150 kilometrů vzdáleného kamenolomu, nacházejícího se severovýchodně od Lagosu, aby odsud přivezl žulové bloky. Staví se z nich osmikilometrová ochranná hráz, která bude dělit čtvrť Eko Atlantic od moře. 

„Nikdy nejezdíme v noci, je to příliš nebezpečné. Riziko, že by nás na silnici přepadli lupiči, je příliš vysoké,“ říká Matthew. 

Eko Atlantic se má stát budoucností Lagosu. O umělý poloostrov o rozloze deseti kilometrů čtverečních, který má navazovat na území známé jako Victoria Island, se podělí komerční i obytné čtvrtě. Ochranná zeď podstoupila zkoušky, které mají potvrdit její odolnost i proti nejprudším bouřím, jaké ji mohou potkat. Prostor uvnitř zdi je vyplňován pískem vybagrovaným z moře. 

Volvo FMX na bahnité cestě

Lom se nachází v hlubinách lesa, na konci šotolinové příjezdové cesty lemované hustou vegetací.

Název „Eko“ pochází z místního jazyka Jorubů – lidí, kteří zde původně žili – a znamená „lidé z ostrova Lagos“. Matthew však nepochází odsud. Je členem etnické skupiny Igbo a řízením nákladních vozidel po celé Nigérii se živí už od roku 1978. Z práce se postupně stal i jeho koníček. 

„Nákladní vozidla jsem se naučil řídit u jedné francouzské společnosti, která vlastnila vozy Renault. Toto volvo je první, které řídím. Líbí se mi. Má dobré brzdy a perfektní řízení. Navíc je dobře vyvážené, a to i při převážení těžkého nákladu,“ říká. 

Každý den kromě neděle vyjíždí Matthew ve čtyři hodiny ráno z rozestavěného území Eko Atlantic. Doprovází jej jeho 24letý asistent Gift Mwaele, který mu pomáhá s každodenní prací. Gift umývá vůz, naviguje Matthewa při couvání ve stísněných prostorech a při jízdě v hustém provozu funguje jako „pár očí navíc“. Každý den putuje mezi různými lomy a staveništěm Eko Atlantic 200 nákladních vozidel.

Vzhledem k tomu, v jak špatném stavu jsou cesty, je naším největším problémem hustý provoz. Vystoupit z vozu a opravovat defekt může být ve skutečnosti velice nebezpečná záležitost.

Matthew Ude, řidič nákladních vozidel

První zastávka na ně čeká v Ibadanu, kde má přepravní společnost svou kancelář a servisní dílnu. Matthew s Giftem si zde vyzvedávají příkaz k nakládce. Cesta sem je považována za jednu z hlavních silnic v zemi, nicméně asfalt je na mnohých místech záplatovaný a celkově je ve špatném stavu. Ačkoliv ráno je provoz řidší, stejně trvá jízda přes dvě hodiny. 

Matthew Ude při nakládce vozidla

Každý den, šestkrát do týdne, naloží Matthew Ude svoje vozidlo až 30 krychlovými metry žuly, ze které se pak buduje pobřežní hráz čtvrti Eko Atlantic.

 

Poté, co si Matthew vyzvedl příkaz k nakládce, odbočí z hlavní silnice na vedlejší, která postupně přejde v šotolinovou cestu směřující ke kamenolomu. 

„Vzhledem k tomu, v jak špatném stavu jsou cesty, je naším největším problémem hustý provoz. Vystoupit z vozu a opravovat defekt může být ve skutečnosti velice nebezpečná záležitost,“ popisuje Matthew.

Volvo FMX v provozu města Lagos

Cesta ze žulového lomu na staveniště projektu Eko Atlantic může v závislosti na provozu trvat až čtyři hodiny.

Kamenitá cesta ke kamenolomu je lemována bujnou vegetací. Sem tam zahlédnete i jamy, manioky nebo podivné banánovníky. Za projíždějícím vozem se zvedá oblak prachu a před čelním sklem poletuje několik žlutých motýlů.  

Náhle se před námi uprostřed lesa objevuje kamenolom. Vozidla se žlutou korbou se řadí a postupně si přijíždějí pro náklad. Prostranstvím se rozléhá ohlušující zvuk, který vydávají žulové bloky dopadající na korbu. Matthew využívá doby, po kterou musí čekat, k rozhovoru s ostatními řidiči. 

Žulové bloky určené ke stavbě „Velké lagoské zdi“ mají v průměru 1,5 metru. Na vozy se vejde až 30 krychlových metrů tohoto nákladu. O množství nákladu, který je přepravován na staveniště, tedy nerozhoduje jeho hmotnost, ale objem korby sklápěče. 

Jakmile Matthew s Giftem dokončí nakládku, odjedou k výjezdu z lomu, kde svůj vůz zváží. A pak už se konečně vydají zpátky do Lagosu. Je půl třetí odpoledne a provoz je mnohem silnější. Cesta zpět na staveniště Eko Atlantic běžně trvá čtyři hodiny a Matthew ví, že až dorazí do cíle, bude už tma. Zastávky na jídlo nepřicházejí v úvahu. 

Taxi v Lagosu

Lagos je jedním z nejrychleji rostoucích měst světa a jízda jeho ulicemi nemusí vždy dopadnout podle řidičova plánu.

„Nemůžeme pořád zastavovat, jinak bychom tam nikdy nedojeli,“ vysvětluje. 

Matthew s Giftem tráví téměř celý pracovní den ve svém voze. Jídlo si nosí do kabiny a jedí za jízdy. A když se situace uklidní, zapne Matthew přehrávač CD. Mezi dvěma dosti ohmatanými biblemi leží hudební sbírka čítající tituly od Paula Simona, Stevieho Wondera, Jamese Browna a známé countryové zpěvačky Skeeter Davisové. 

„A samozřejmě mám také nějakou nigerijskou hudbu,“ říká se smíchem Matthew. 

Pochází z Biafry, již zaniklého státu na jihovýchodě Nigérie, z něhož se nyní stal stát Enugu. Jeho otec byl obchodník, ale vzhledem k tomu, že rodina neměla dostatek peněz, musel Matthew odejít ze školy v době, kdy měl absolvovaný jen jeden ročník střední školy.

„Bylo nás doma pět sourozenců. A protože jsem jediný syn, musel jsem se o sebe postarat už v raném věku. Stát se řidičem z povolání byla vlastně má jediná příležitost, protože jsem neměl peníze na vlastní podnikání a má rodina neměla dostatek půdy.“ 

Nicméně jízda po Nigérii může být docela nepředvídatelná. Matthew ukazuje na řeku, která se kvůli silnému dešti vylila z koryta. Provoz se zastavil a všichni musí počkat, až hladina trochu poklesne.

Stát se řidičem z povolání byla vlastně má jediná příležitost, protože jsem neměl peníze na vlastní podnikání a má rodina neměla dostatek půdy.

Matthew Ude, řidič nákladních vozidel

Projeli jsme kolem cisterny, která se dnes dopoledne převrátila v protisměru. Místní lidé ji velmi rychle vyprázdnili. V tomto případě všechno dopadlo dobře, ale někdy se stane, že jiskra zapálí palivo, což mívá za následek početná zranění, a někdy i dokonce úmrtí. 

Cisterna i další vozidla, která byla při nehodě poškozena a stojí teď odstavená na kraji cesty, jasně dokazují, že Matthew při popisu dopravní situace v zemi, v níž, jak se zdá, neplatí žádná pravidla silničního provozu, nepřeháněl. 

Matthew však řídí klidně a bezpečně. Doma v Lagosu má ženu a čtyři děti. Vídá se s nimi však jen v neděli.  

Volvo FMX na staveništi projektu Eko Atlantic

„Pracujeme dlouho a večer už nemohu jet domů. Doprava v Lagosu je příliš chaotická. Ale v sobotu večer se po práci vracím domů a neděli trávím se svou rodinou. Obvykle jdeme do kostela.“    

Den v Nigérii přechází do noci velmi rychle, takže když Matthew přijíždí na staveniště Eko Atlantic, je už tma. U nábřeží, kde vzniká ochranná stěna oddělující poloostrov od moře, se vytvořila dlouhá řada vozidel chystajících se složit svůj náklad. 

Matthew Ude za soumraku

Každou neděli se Matthew Ude vrací domů do Lagosu, kde tráví čas s manželkou a čtyřmi dětmi.

Matthew čeká v záplavě světel z reflektorů, až přijde na řadu, zatočí na úzké nábřeží a zacouvá na místo, kde má do moře složit žulové bloky. Zeď je v pravidelném rytmu omývána vlnami a i když se ochladilo, vzduch je stále teplý, slaný a vlhký. Z pobřeží je vidět pouze několik matných světel z Lagosu.

Pracovní den končí. Matthew rozbaluje deku, kterou vozí za svým sedadlem, a rozkládá ji na dvě sedadla v kabině, kde spává. 

Ve čtyři hodiny ráno je znovu připraven nastoupit do práce. V tuto dobu totiž opouští Eko Atlantic první vozy a vydávají se na svou pouť na sever.

Vozidlo

Volvo FMX 6×4, tahač určený pro vysoké zatížení, s plochou sklápěcí korbou Meiller-Kipper; motor D13 Euro 3 o výkonu 400 koňských sil. 

Vzhledem ke špatnému stavu silnic je maximální rychlost vozidel Volvo dodávaných do Nigérie omezena na 75 km/h.

Přepravní zakázka: Doposud bylo dodáno 50 nákladních vozidel, která přepravují žulové bloky na stavbu obrovské ochranné zdi, která bude chránit lagoskou čtvrť Eko Atlantic. 

Související obsah

Práce v podzemí Kodaně

V Kodani se staví nová linka metra. Přeprava zeminy městem s více než milionem obyvatel není pro řidiče vůbec snadná. Johnny Olsen je jedním z nich a my jsme s ním strávili celý den....

Boj o přežití na jedné z nejnebezpečnějších silnic světa

Díky obezřetnosti, dovednostem a zkušenostem je Juan Manuel Manrique naživu i po 45 letech strávených na jedné z nejnebezpečnějších silnic světa. Vítejte v průsmyku Paso de los Caracoles v Chile....

Do divočiny – den přepravce afrických buvolů

Pro práci přepravce zvířat v jihoafrických přírodních rezervacích nestačí jen mimořádné řidičské schopnosti, vyžaduje to i odvahu....

Filtrovat články

5 true 5