Trucks

Jak hornaté kanadské silnice prověřují zkušeného řidiče nákladních vozidel

Řidič Rod Stanley přepravuje těžké náklady už 18 let. I když je velmi zkušený, klikaté silnice západokanadských hor a omezení doby jízdy důkladně prověří jeho schopnosti.
V této epizodě seriálu V kabině s řidičem nás řidič Rod Stanley proveze odlehlou divočinou a nedotčenou krásou západní Kanady.

Ve městě Stewart v Britské Kolumbii je dnes ráno zataženo. Vrcholky hor, které obklopují nově zbudovaný přístav, zahalují těžké a neprostupné mraky. Přístav leží až na samotném konci dlouhého fjordu, skoro u hranic s Aljaškou. Z celého světa sem připlouvají velké nákladní lodě a přivážejí těžké zboží, které po vyložení pokračuje dále, stovky kilometrů do vnitrozemí.

Povrch nakládací rampy je kvůli dešti samé bláto a řidič Rod Stanley s kolegy zápolí s 66tunovou provozní jednotkou, kterou musí naložit na přívěs. První pokus úspěch nepřinesl. Zadní nápravy by byly přetížené. Po krátké úvaze se rozhodnou provozní jednotku otočit tak, aby její těžší stranu vezl tahač, kterým je v tomto případě Volvo VNX s výkonem 600 koní a s převodovkou I-Shift. Na druhý pokus už to vychází. „Teď už jen potřebujeme zkontrolovat rozložení hmotnosti na jednotlivé nápravy. Pokud bude všechno v pořádku, můžeme vyrazit,“ vysvětluje Rod.

On i jeho kolegové však stejně musí počkat, než přijde večer. Silnice, které pojí město Stewart v Britské Kolumbii s hranicí sousední provincie Alberta, jsou úzké a klikaté. Součástí první fáze 1 500 km dlouhé cesty je také vyjednání povolení pro přejezd několika mostů, které nejsou konstruovány pro zatížení přepravou těžkého nákladu. 

Ani nechci myslet na to, co by se stalo, kdybychom tady někde prorazili pneumatiku.

Aby po nich tedy bylo možné přejet, je nutné přijít na vhodné technické řešení a také si od úřadů provincií opatřit zvláštní povolení. Kvůli zachování co největší bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu platí povolení k jízdě s takovýmto nákladem v Britské Kolumbii pouze pro noční hodiny, a to ještě na silnicích, kam byl kvůli přepravě nákladu ostatním zakázán vjezd. Když tedy Rod s kolegy z města Stewart vyráží na cestu, je už venku tma jako v pytli a také dost pusto.


„Noční cestování má několik stinných stránek. Ve dne je cokoliv, co děláte, o mnoho snazší, protože na všechno vidíte. V noci se při opravách musíte spolehnout akorát na baterku. Ani nechci myslet na to, co by se stalo, kdybychom tady někde prorazili pneumatiku,“ přiznává.

Dalším nebezpečím, které v noci na řidiče v této části Kanady čeká, jsou lesy. Les lemuje silnici z obou stran a je plný medvědů a jiných divokých zvířat. Ačkoliv s Rodem jedou po cestě i doprovodné vozy (vpředu i za soupravou), musí řízení věnovat neobyčejnou pozornost a být připravený kdykoliv rychle zpomalit nebo se vyhnout nějaké překážce.

„Na severu jezdím skoro celý život a jízdu zdejší krajinou opravdu miluju. S divokou zvěří tu je ale vždycky problém. Během krátkého okamžiku vám totiž může cokoli vběhnout přímo pod kola. Loni v zimě se mi to stalo, když jsem jel pro náklad. Zvíře nehodu nepřežilo. Nad takovými věcmi pak vždycky přemýšlíte. Tady ve Stewartu mám ale zatím štěstí.“

Rod pracuje jako řidič už čtyřicet let, z toho posledních osmnáct ve společnosti Mammoet, která působí celosvětově a zabývá se přepravou těžkých nákladů i manipulací s nimi. Za ta léta už vezl hodně nákladů, jejichž hmotnost přesahovala 500 tun, takže z tohoto pohledu se hmotnost provozní jednotky, kterou veze teď, nemusí zdát až tak problematická. Rod je ale přesvědčený, že kvůli stavu silnic v Britské Kolumbii a kvůli velikosti, hmotnosti i šířce nákladu, bude přeprava těžkým úkolem pro každého z týmu.

„Žádné dvě zakázky nejsou stejné. To je něco, co mě tahle práce naučila, a díky tomu ji i po tolika letech dělám rád. Líbí se mi také pracovat v týmu a navíc i celá logistika a to plánování kolem,“ říká a ještě dodá:

„Když jsem s ježděním začínal, byl jsem na cestě prvních několik let úplně sám. Dlouhé dny jsem nespatřil nikoho, koho bych znal. To, co dělám teď, se mi líbí víc, protože jsem součástí velké skupiny lidí, která funguje jako tým. Navzájem jsme se tu mezi sebou velice spřátelili. Zvykl jsem si na to a velice těžko by se mi teď vracelo zpět k řízení o samotě.“

Když jsem s ježděním začínal, byl jsem na cestě prvních několik let úplně sám. Dlouhé dny jsem nespatřil nikoho, koho bych znal.

Tato zakázka je pro Roda a jeho kolegy velmi výjimečná. Je to totiž poprvé, co budou mít možnost otestovat vozidlo Volvo. Společnost Mammoet, pro kterou Rod a jeho kolegové pracují, považuje – stejně jako společnost Volvo Trucks – bezpečnost za jednu ze svých základních hodnot. Rod si na nové vozidlo zvykl a je jím příjemně překvapen.

„Je opravdu dobré. Má dost výkonu i točivého momentu, jízda je příjemná, pohodlná a kabina má dostatek prostoru – vše, co řidič může chtít. Od vozidel, se kterými jezdím obvykle, se liší hlavně daleko větším pohodlím. Také jsem si všiml, že všechny spínače jsou tu na dosah ruky, takže vůbec není nutné spouštět oči ze silnice. Když si na něj zvyknete, je jízda s ním velice bezpečná. A o to jde v těchhle končinách především,“ dodává.

První dvě noci jede Rod v doprovodu kolegů vždy od 10 hodin večer do 6 hodin ráno. Třetí den vyráží na cestu až o půlnoci. Konvoj totiž po cestě překročí hranici Alberty, kde povolení k jízdě platí pro změnu jen přes den. Podle Roda je jedním z největších problémů této zakázky přechod z jízdy v noci na jízdu ve dne. Tělo je rozhozené a řidič tak má potíže se mezi směnami dostatečně dlouho vyspat. A to i navzdory tomu, že má na spánek spoustu času.

Při nočních jízdách si Rod často užívá čerstvého vzduchu. Ten ho spolu se sodovkou i běžnou vodou drží vzhůru, stejně jako Led Zeppelin a další klasický rock, který se line z rádia. Také myslí na své dvě děti a vnučky, a na to, co by spolu mohli podniknout, až zase přijede domů. Až Rod ve městě Redwater náklad vyloží, bude mít týdenní dovolenou. Vydá se zpátky domů do Edmontonu a na celý týden pojede s rodinou do přírody.

„Čas, který v době volna strávím s rodinou, je pro mě doslova vším. Své děti miluji nadevše a to samé cítím i k vnoučatům. Za pár let půjdu do penze a už se těším, až uvidím vnoučata vyrůstat. Protože jsem strávil spoustu času na cestách, u svých vlastních dětí jsem to totiž nestihl. Tehdy totiž neexistovaly mobilní telefony a v těchhle končinách nebylo ani žádné jiné telefonní spojení. S rodinou tak řidiči na cestě nemluvili třeba i celý týden. Dnes to mají řidiči nákladních vozů díky současným technologiím mnohem snazší.“

Pokaždé, když tudy projíždím, říkám si, že mám neuvěřitelné štěstí. Za cesty po takovýchto silnicích dostávám plat, zatímco ostatní si v práci musí vzít volno, aby to tu mohli vidět. Je to určitě jedna z největších výhod, které řízení nákladního vozidla má.

Na pomezí Britské Kolumbie a Alberty projíždí Rod srdcem Kanadských Skalistých hor. I když je po noční jízdě unavený, světlo, které se krajem rozlije při svítání, ho vždycky osvěží a Rod si – tak jako vždycky – jízdu Jasperským národním parkem vychutná. Je to jedno z nejkrásnějších míst, které může Kanada nabídnout.

 

„Vždycky mi vezme dech pohled na stromy, které mění barvu, na všechnu tu křišťálově čistou zelenou vodu a na odrazy, které se na její hladině zrcadlí, když slunce při svítání stoupá vzhůru a svítí skrz mraky. Je to vždycky nádherná podívaná, ve které nemůže chybět ani divoká zvěř – losi, medvědi, kozy, ovce… Pokaždé, když tudy projíždím, říkám si, že mám neuvěřitelné štěstí. Za cesty po takovýchto silnicích dostávám plat, zatímco ostatní si v práci musí vzít volno, aby to tu mohli vidět. Je to určitě jedna z největších výhod, které řízení nákladního vozidla má.“

Společnost

Mammoet je společnost, která se specializuje na přepravu těžkých nákladů a manipulaci s nimi. Po celém světě má 5 000 zaměstnanců. Společnost své služby zaměřuje na oblast petrochemického a těžebního průmyslu, na stavebnictví, výrobu elektřiny a projekty na moři.

 

Projekt

V tomto sedmiměsíčním projektu provozuje společnost Mammoet v rychlém sledu čtyři soupravy, které z města Stewart vozí náklad k zákazníkovi do města Redwater. V konvoji jedou kvůli podpoře v přístavu a zajištění naplánovaného průběhu cesty ještě další vozy.

Nákladní vozidlo a přívěs

Vozidlo: Přeprava těžkých nákladů
Model: Volvo VNX 630
Motor: Volvo D16, 600 koňských sil, točivý moment 2 780 Nm
Převodovka: Volvo I-Shift
Tahač: 8×6 (tři poháněné nápravy)
Hmotnost: 119 300 kg (celková hmotnost soupravy)
Užitečné zatížení: 66 000 kg
Délka: 41,7 m (celková délka soupravy)
Počet kol: 50
Palivo: kapacita nádrží až 1 135 litrů
Prvky výbavy: diferenciály pro celkovou zátěž 35 t Rampy k nájezdu na nízkou nákladovou plochu a hydraulický rozvod kvůli případnému propojení více přívěsů Ochranný rám zadní části kabiny, řetězy a řetězové ráčny Doprovodná vozidla pro nadměrný náklad
Přívěs: 9nápravový typ „Canadian Highway“ od značky Scheuerle
Zvláštní výbava přívěsu: Prodloužitelná plocha (18,55–30,55 m), hydraulické odpružení, otočný čep nebo dálkově řiditelné nápravy
Doprovodná vozidla: 7 doprovodných vozů pro jízdu v noci

Oblast

Trasa mezi městy Stewart a Redwater měří přibližně 1 500 kilometrů (v jednom směru) a vede krajinou dvou nejzápadnějších kanadských provincií – Britské Kolumbie a Alberty. Než řidiči dojedou do albertské prérie, provede je trasa hustými lesy, kolem zasněžených vrcholků hor i kolem ledovcových jezer.