Od smažených nudlí u stánků podél silnice až po čerstvé domácí saláty vychutnávané v kabině. Jídlo řidičů kamionů je po celém světě bohaté a rozmanité. Požádali jsme šest řidičů ze šesti různých zemí, aby se podělili o svá oblíbená jídla z cest.
Co se vám vybaví, když se řekne jídlo pro řidiče nákladního vozidla? Nevábná odpočívadla pro řidiče kamionů a smažená jídla? Zkuste odložit stereotypy a poslechněte si, co k tomu říkají řidiči.
Pro indického řidiče nákladního vozidla na dlouhých trasách Sandeepa Singha je Dhaba (tradiční indická silniční restaurace) víc než jen místo k jídlu – je to místo, kde si může užít společnost ostatních řidičů.
Jaké oblíbené jídlo máš rád na parkovišti pro kamiony?
„Moje nejoblíbenější jídlo na cestách je Dal Makhni, Palak Paneer a Tandoori roti – klasické severoindické jídlo.“ Někomu se to může zdát obyčejné, ale pro mě je to perfektní. Připomíná mi to, odkud pocházím, a nabízí mi to pocit sounáležitosti, i když jsem stovky kilometrů daleko.“
Kde se nejraději najíte?
„Toto jídlo si často vychutnávám v Dhabě (odpočívadle pro kamiony) u silnice v indickém Gurugramu. Není to okázalé a ani to nemusí být. Jídlo je jednoduché, desi (místní), plné chuti – přesně tak, jak se vaří doma. Dřevěné lavice, vůně horkých roti přímo z tandooru (hliněné pece), vřelé přivítání – všechno se zdá být v pořádku. Jídlo je tady víc než jen pokrm na talíři. Zachycuje pravého ducha místního života.
„Pokud jsou poblíž jiní řidiči, vždycky nakonec sedíme společně.“ Nezáleží na tom, odkud jsme, jídlo nás svede k jednomu stolu. Je to zvláštní a příjemné jíst s lidmi, kteří rozumí cestám stejně jako vy.“
Po dlouhé směně v horkém a prašném dole nachází Karly Irvan Pratama vítaný odpočinek s místním pouličním jídlem.
Jaké oblíbené jídlo máš rád na parkovišti pro kamiony?
„Nasi Goreng Kampung (smažená rýže ve vesnickém stylu). Je to skromný pokrm, ale plný chuti – rýže restovaná s voňavou šalotkou, česnekem, červenými chilli papričkami a sladkou sójovou omáčkou, někdy doplněná smaženým vejcem nebo pikantním smaženým kuřetem. Kouzlo pokrmu Nasi Goreng Kampung spočívá v jeho jednoduchosti.
Kde se nejraději najíte?
„Obvykle jím v malém warungu (typická malá indonéská restaurace) před dolem. Majitel vaří na tradičním sporáku, což rýži dodává kouřovou vůni, kterou cítíte na kilometry daleko. Je to oblíbená zastávka horníků i řidičů – vždycky tam najdete někoho v pracovních botách a zaprášené košili. Tady venku jídlo není jen o jídle – jde o spojení s lidmi a místem.“
I když je Chad Van Dyke pryč i několik dní, stále si užívá zdravá domácí jídla.
Jaké oblíbené jídlo máš rád na parkovišti pro kamiony?
„Moje nejoblíbenější jídlo je obvykle něco, co si pečlivě připravím doma, takže si můžu vychutnat čerstvé, zdravé a chutné jídlo, ať jsem kdekoli.“ Obzvlášť miluji uzeného lososa s mangovou salsou nebo vydatné těstoviny s čerstvou zeleninou a grilovaným kuřetem. Tato jídla mi přinášejí nádech domova, ať jsem kdekoli, a trochu mi usnadňují život na cestách.“
Kde se nejraději najíte?
„Obvykle si jídlo vychutnávám v pohodlí svého náklaďáku, který jsem si proměnil v útulný a domácký prostor. Pokud je hezké počasí, rád si vyjdu ven a najím se u piknikového stolu, abych si užil čerstvého vzduchu a scenérie.“
Pro Amnarta Phengpheta je jednou z výhod práce řidiče kamionu na dálkovou dopravu možnost ochutnat regionální kuchyni po celém Thajsku. A když jsem tak dlouho pryč, jsou rodinná jídla ještě výjimečnější.
Jaké oblíbené jídlo máš rád na parkovišti pro kamiony?
„Moje nejoblíbenější jídlo na cestách je pikantní kari se sumcem (Kaeng Phet Pla Duk), což je výrazný thajský pokrm známý pro svou ohnivou chuť a aromatickou kari pastu.“ Miluji toto jídlo, protože je pikantní a osvěžující. Je snadné ho připravit a je k dostání v restauracích u silnice.“
Kde se nejraději najíte?
„Často se na Kaeng Phet Pla Duk zastavím, když cestuji za prací po venkově. Ale opravdu výjimečné je přijít domů a užít si to s rodinou. Moje žena mi tohle jídlo vždycky připraví, když se vrátím. Protože často pracuji několik dní mimo domov, jídlo se stává zvláštním okamžikem pro konverzaci.“
David Mnguni kvůli své práci cestuje po celé Jižní Africe. Pokud má u sebe hrnec a chladicí box, může si připravit výživné a tradiční jídlo, ať už je kdekoli.
Jaké oblíbené jídlo máš rád na parkovišti pro kamiony?
„Moje nejoblíbenější jídlo na cestách je určitě pap (kukuřičná kaše běžná v jižní Africe) s hovězím gulášem a sezónní zeleninou.“ Je to něco, co si vařím sám. Nic extravagantního, ale vždycky to trefí do černého. Je to klasický, vydatný pokrm, který je hluboce zakořeněný v naší jihoafrické kultuře. Ale ze všeho nejvíc mi to připomíná domov. Nepotřebuji žádnou luxusní restauraci, jen talíř teplého domácího jídla přímo z hrnce.“
Kde se nejraději najíte?
„Připravuji si ho sám, obvykle když parkuju na odpočívadle pro kamiony. Ingredience se dají snadno sehnat a pokud mám hrnec, můžu to udělat prakticky kdekoli. Většina lidí si neuvědomuje, jak zdravá a cenově dostupná mohou být jídla řidičů kamionů, zvláště když si vaříme sami.“
Pro Fabienne van de Pol je porce zdravého jídla, obklopeného nizozemskou přírodou, jedním z hlavních potěšení při práci na cestách.
Jaké oblíbené jídlo máš rád na parkovišti pro kamiony?
„Těstovinový salát s carpacciem. Můžete si ho vychutnat k obědu nebo večeři a nejlepší na něm je: Jíte ho studené. Super pohodlné a zdravé! Miluji zdravé stravování a téměř vždy si nosím vlastní jídlo. Prostě mi to přijde jednodušší – a buďme upřímní, je to taky levnější. Ano, pořád jsem opravdový Holanďan.“
Kde se nejraději najíte?
„Málokdy jím na benzínových pumpách nebo v restauracích u silnice.“ Místo toho si raději beru vlastní jídlo a užívám si venkov. Kvůli mé práci se ocitám na nejrůznějších místech a právě tato nepředvídatelnost vede k objevování těch nejkrásnějších míst na oběd. Vždycky se snažím tyhle okamžiky využít – jsou to ty, které dělají den výjimečným. Nedávno jsem o takovém zážitku napsal následující pasáž:
Jednoho pozdního letního odpoledne, když slunce vrhalo na krajinu své poslední teplé paprsky, jsem zaparkovala náklaďák u úzké venkovské cesty. Po obou stranách se táhly louky jako zelené deky, tu a tam poseté zvědavými krávami, které pod stromy líně přežvykovaly. Všechno dýchalo klidem.
Rozbalila jsem si oběd, posadila se na okraj korby a užívala si výhled, který se zdál až příliš dokonalý na to, aby byl skutečný. V dálce jsem slyšel tiché hučení větrných turbín, jejichž lopatky se pomalu a elegantně otáčely. Za mnou stály staré farmářské domy s omšelými střešními taškami a dřevěné stodoly, před některými z nich zaparkovaný rezavý traktor.
Vůně čerstvě posekané trávy se mísila s párou stoupající z mého čaje. Občas se vzduchem ozývalo volání farmáře, který přivolával svého psa – zvuk, který se do prostředí hodil jako ulitý.