Trucks
Trucks
V posledních letech se v tradičně mužském dopravním průmyslu prosazuje stále více žen jako profesionálních řidiček nákladních vozidel. Nový průzkum ukazuje některé zkušenosti, výzvy a příležitosti, kterým řidičky nákladních vozidel čelí.
Očekává se, že celosvětový nedostatek kvalifikovaných řidičů nákladních vozidel, který již nyní omezuje mnoho dopravních společností, se do roku 2028 výrazně prohloubí. Za možné řešení krize se stále častěji považuje zapojení většího počtu žen do tohoto odvětví jako řidiček.
V USA vzrostl počet řidiček nákladních vozidel od roku 2010 o 88 %. I tam však zůstává odvětvím, v němž dominují muži, a ženy tvoří pouze 13,7 % celkového počtu řidičů. Jinde se pokrok neprojevil tak výrazně, neboť v Evropě tvoří ženy pouze 4 % řidičů nákladních vozidel.
Aby společnost Volvo Trucks získala více informací o tom, co motivuje ženy k tomu, aby se staly řidičkami nákladních vozidel, provedla nedávno v deseti evropských zemích průzkum založený na rozhovorech s 231 ženami.
„Chceme-li být úspěšní při náboru a udržení žen v oboru, musíme znát více jejich zkušeností a nespoléhat se na stereotypy nebo domněnky,“ říká Delphine Maury, vedoucí analytička trhu společnosti Volvo Trucks.
Z výsledků průzkumu je zřejmé, že mnoho řidiček vidí na své práci mnoho pozitivních aspektů. 44 % z nich si myslí, že řízení nákladního vozidla je prospěšné pro jejich duševní zdraví. Dvě třetiny respondentek uvedly, že si dovedou představit, že by v této roli zůstaly po celý svůj pracovní život, a doporučily by ji ostatním ženám. 75 % si myslí, že mají dobré pracovní podmínky, a 91 % tvrdí, že mají dobré vztahy s ostatními řidiči kamionů. A 88 % respondentek cítí hrdost na to, že jsou ženami v této profesi.
„Opravdu mě překvapilo, s jakým zaujetím pro tuto práci pracují,“ říká Delphine. „Mnoho řidiček není do tohoto oboru nuceno z nutnosti, protože potřebují práci: ony si toto povolání vybraly. Milují řízení a pobyt na silnici.“
Na otázku, co se jim na jejich práci líbí, nejčastěji uváděly, že rády řídí (83 % respondentů), jsou samy (53 %), cestují a poznávají různé regiony (51 %), jsou nezávislé (47 %) a nejsou v kanceláři (45 %). Na otázku, co je na práci nejvíce baví, nejčastěji odpovídaly, že čas strávený řízením (75 %), poslech hudby/podcastů/audioknih (63 %), rozvoz zboží (43 %) a povídání si s ostatními řidiči kamionů (41 %).
Navzdory mnoha pozitivům průzkum poukázal také na některé zásadní nevýhody tohoto povolání. Mnoho respondentů uvádí, že mají problémy s nalezením toalet (63 %) a sprch (57 %) na zastávkách pro nákladní vozidla, a 70 % má problémy s čistotou dostupných toalet.
Na otázku, co se jim na jejich práci nelíbí, nejčastěji odpovídaly, že nemají respekt ostatních účastníků silničního provozu a řidičů (70 %), že je práce riskatní a nebezpečná - dopravní nehody (53 %) a že mají přísné předpisy (40 %). A přestože mnozí považují tuto práci za pozitivní pro své duševní zdraví, mnoho z nich má také pocit, že má negativní vliv na jejich fyzické zdraví (49 %) a osobní život (43 %). 31 % žen uvádí, že jsou vystaveny sexistickému a misogynnímu chování.
Průzkum zahrnoval také otázky týkající se designu a ergonomie nákladních vozidel, jakož i bezpečnosti a osobní ochrany na zastávkách nákladních vozidel. Výsledky však naznačují, že pro většinu řidiček to nejsou významné problémy. Mnoho žen sice přijímá určitá bezpečnostní opatření, jako jsou kamery a pásy na dveřích, ale 70 % respondentek se cítí jistě nebo bezpečně, když v noci spí ve svém vozidle.
Mnoho řidiček nákladních vozidel nechce zvláštní zacházení ani úpravy - chtějí být pouze přijímány jako běžné řidičky kamionů.
Na základě výsledků průzkumu se Delphine Maury domnívá, že mezi nejdůležitější opatření, která mohou dopravní společnosti přijmout, patří zajištění bezpečných zastávek pro kamiony na noc, zajištění přístupu k čistým toaletám během směny a vybavení nákladních vozidel bezpečnostními doplňky, jako jsou kamery a alarmy. Důležitá je také flexibilní pracovní doba, která řidičům pomůže dosáhnout dobré rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.
„Je však třeba zdůraznit, že tato opatření pomohou nejen udržet ženy řidičky, ale budou prospěšná i pro muže,“ říká Delphine. „Ve skutečnosti jsem z tohoto průzkumu pochopila, že mnoho žen řidiček kamionů nechce zvláštní zacházení ani úpravy - chtějí jen, aby byly přijímány jako běžné řidičky nákladních vozidel, a aby se s nimi zacházelo stejně jako s jejich mužskými kolegy.“
Dvaadvacetiletá Amanda Gren ze švédského Tomelilla pracuje jako řidička nákladního vozidla více než rok a její zkušenosti se shodují s výsledky průzkumu. Dříve pracovala v maloobchodě, než se rozhodla změnit povolání. Chtěla slušný plat, ale nechtěla se vracet a studovat další 3-4 roky, a tak ji oslovila vyhlídka stát se řidičkou. Dokonce se jí podařilo najít zaměstnání u místní přepravní společnosti Erikssons Åkeri ještě předtím, než dokončila školení řidičů.
„Miluji svobodu,“ říká. „Když jsem pracovala v obchodě, šéf mi neustále koukal přes rameno, na přestávky jsem mohla chodit jen tehdy, když mi řekli. Ale teď můžu pracovat, jak chci. Jsem svým vlastním pánem.“
Když jsem pracoval v obchodě, můj šéf se neustále díval.
přes rameno, na přestávku jsem mohl jít jen tehdy, když mi řekli.
Teď ale můžu pracovat, jak chci. Jsem svým vlastním pánem.
Podle jejích zkušeností sice někteří starší muži kroutí hlavou, když ji vidí za volantem, ale většina lidí z branže ji bere takovou, jaká je. „Hlavní rozdíl je v tom, že jako ženě vám nabídnou spoustu pomoci, i když o ni nestojíte. Lidé prostě předpokládají, že ji potřebujete, což může být frustrující.“
Chcete-li se dozvědět více o tom, jaké to je být ženou pracující v odvětví nákladní dopravy, můžete si přečíst příběh polské řidičky nákladního vozidla a majitelky autodopravy Iwony Blecharzyk a také se podívat na videa z její cesty po Skandinávii v rámci projektu Volvo Trucking Adventure.
