Trucks
Norské silnice lze jen těžko k něčemu přirovnat. Určitě nejsou místem pro snění – musíte být naprosto soustředění,“ říká speciální dopravce Jarle Tveiten a jeho pohled je upoután k silnici, když právě projíždí úzkou zatáčku.
Když jsem se chystal začít jezdit s kamionem, přeprava ryb mi prostě padla do oka. Díky práci s živými tvory je moje práce mnohem zajímavější.
Krajina, kterou projíždí, je dechberoucí a oblíbená turisty díky horám, vodopádům a hlubokým fjordům. Pro řidiče však může být její krása ošidná. Úzké silnice s mnoha zatáčkami jsou ve špatném stavu a hrozí tu velké riziko sesuvů. Na podzim a přes dlouhou, chladnou zimu je počasí drsné, s množstvím dešťů, sněhu a ledu, zatímco v létě se za zatáčkou mohou znenadání objevit fotografující turisté, bezstarostně postávající uprostřed silnice. Na některých místech jsou silnice příliš úzké na to, aby se vyhnula dvě vozidla, takže nezbývá, než aby jedno z nich zacouvalo až k nejbližšímu rozšíření.
„Někteří lidé, když tudy projíždějí, strachy úplně ztuhnou. Občas musím zastavit, abych usměrnil dopravu, a také abych pomohl lidem zacouvat s jejich auty, abych mohl projet dál. Při jízdě na těchto silnicích se neobejdete bez spolupráce s ostatními,“ říká Jarle.
Rozhodně ale nerad zastavuje svoje vozidlo Volvo FH16 750 zbytečně. Jeho přívěs obsahuje na zakázku vyrobené nádrže s vodou plné živých ryb, které – když nebude opatrný – mohou zemřít za pouhých pět minut. Ryby mají velkou hodnotu a násada platýsů, kterou právě teď veze, stojí kolem 400 000 eur. Kvůli přísným pojišťovacím pravidlům a předpisům na ochranu zvířat by byť jen chvíle nedbalosti mohla těžce zasáhnout jeho podnikání. Kromě silnice musí sledovat ještě monitorovací systém vedle palubní desky, který zobrazuje podmínky v nádržích, jako je hladina kyslíku, hodnota pH a teplota. Není to snadné a naučit se to zvládat zabere nějaký čas, ale po 30 letech přepravy ryb je Jarle skutečným odborníkem. Během prvních let v tomto oboru přepravoval ryby po celé Evropě do zemí, jako je Španělsko, Portugalsko, Řecko, Shetlandské ostrovy a Skotsko. Tak získal zkušenosti, které potřeboval k rozšíření své přepravní společnosti z podniku o jednom člověku a vozidlu na důležitého přepravce živých ryb. Jeho společnost se již mnoho let zaměřuje na Norsko a Švédsko a stala se jednou z nejlepších v oboru. A i když nyní vlastní deset vozidel Volvo a zaměstnává řadu dalších řidičů, sám stále řídí a přepravuje. Dnes se ryby povezou až do Rørviku v oblasti Trøndelag. Aby se tam dostal, musí se nalodit na trajekt mezi Jondalem a jeho malou domovskou vesnicí Tørvikbygd, která se nachází poblíž fjordu Hardanger. Jarle zde žije celý život. Jak se blíží k přístavu, ukazuje přes fjord směrem k domu, kde vyrostl, jen pět metrů od nábřeží.
Jako dítě jsem lehával na molu a celé hodiny rybařil. Můj otec také miluje rybaření a rybu jsme měli k večeři téměř denně. Když jsem se chystal začít jezdit s kamionem, přeprava ryb mi prostě padla do oka. Díky práci s živými tvory je moje práce mnohem zajímavější,“ říká Jarle s úsměvem.
I když je Tørvikbygd malá vesnice, stal se důležitým dopravním uzlem díky trajektu do Jondalu, odkud vedou cesty na východ a jih Norska. Provoz přes fjord se během posledních několika let dramaticky zvýšil a nyní tu každý měsíc přepraví úctyhodných 25 až 30 tisíc vozidel. Jarle jel tímto trajektem už snad tisíckrát.
„Povolání řidiče v tomto regionu znamená nutnost přizpůsobit se silnici a přírodě. Skoro všude, kam jedeme, musíme cestou překonat nějaký fjord, a už jsme se s tím naučili žít. Někdy se musím při jedné cestě nalodit na trajekt až sedmkrát,“ říká, zatímco najíždí na loď.
Cesta přes fjord trvá asi dvacet minut. Jakmile se vylodí, je opět plně koncentrovaný, když pokračuje po hlavní silnici č. 7 – staré cestě spojující města Bergen a Oslo. Nebyla opravena už roky a je plná výmolů a míst s poškozeným asfaltem. O dvacet kilometrů dále je čím dál více nebezpečnější, protože z jedné strany nad silnicí strmě stoupá svah hory, zatímco na druhé straně pod sebou máte v hloubce několika set metrů hladinu fjordu. Bariéra, která odděluje silnici od propasti, má na výšku jen půl metru, takže vozidlu se může snadno stát, že ji přejede a volným pádem skončí ve vodě.
„Tohle je zákeřný úsek. Když jezdíte tak dlouho jako já, stanete se svědky toho, jak špatně to může dopadnout. Projížděl jsem kolem smrtelných nehod a viděl mrtvé lidi. Donutí vás to přemýšlet: jezdím tak, abych se tomuhle vyhnul?“ říká Jarle a dodává:
„Naštěstí mě můj náklad nutí řídit opatrným způsobem. A po všech těch letech si zvyknete jezdit na špatných silnicích. Ale přesto, když sedím ve svém vozidle a tyto silnice jsou mým pracovním místem, přeji si, aby byly bezpečnější.“
Na těchto silnicích hraje servis a údržba velkou roli. Pokud se vozidla porouchají, potřebuji rychlou pomoc, jinak mě čekají opravdu velké problémy.
I když jsou silnice náročné a nebezpečné, Jarle uvádí, že technologická vylepšení ve vozidlech mu ulehčují práci ve srovnání s dobou, kdy se svou prací s ojetým vozidlem Volvo kdysi před lety začínal. Dnes už se před cestou vůbec netrápí, neboť jeho Volvo FH16 činí z jízdy, co se bezpečnosti a pohodlí týče, zcela nový zážitek. Také dbá na uzavření servisní smlouvy Volvo Gold, protože špatné silnice znamenají, že se jeho vozidla opotřebovávají rychleji než jinde v Evropě.
„Na těchto silnicích hraje servis a údržba velkou roli. Pokud se vozidla porouchají, potřebuji rychlou pomoc, jinak mě čekají opravdu velké problémy. Vždycky jsem měl s lidmi od společnosti Volvo dobré vztahy, a to je důvod, proč jsem této značce zůstal celou dobu věrný,“ říká ve chvíli, kdy zastavuje, aby počkal, až protijedoucí osobní auto couvne a pustí ho.
Brzy bude mít nejhorší část cesty za sebou a bude pokračovat nejprve po silnici č. 50 a pak po silnici č. 52, dokud nedorazí do Otty, odkud už se vydá do cíle, Rørviku v oblasti Trøndelag. Vysvětluje, že dnešní jízda představuje méně obvyklou zakázku, protože většinou vozí násady mladých pstruhů obecných a lososů, které rozváží na velké rybí farmy v Norsku. Také často vozí pyskouny, což je ryba živící se parazity a farmy ji používají jako prevenci onemocnění ostatních ryb.
Jarleho zájem o ryby, které přepravuje, postupem času roste, a tak v úzkém dialogu se zákazníky svá vozidla a nádrže neustále zlepšuje. Kromě přepravy a provozování společnosti se také zabývá různými projekty a angažuje se v rozvoji norského regulačního systému pro přepravu ryb. Obvyklý pracovní den je jen zřídkakdy kratší než dvanáct hodin a spíše bývá mnohem delší. Přiznává, že jeho manželka a tři děti kvůli tomu trochu trpí, ale že si na jeho dlouhou pracovní dobu už zvykli.
„Je mi 60. Musím říct, že jsem už zažil spoustu dlouhých dnů a spoustu výzev. Už bych nikdy neměl tu energii udělat to vše znovu. Není to jen práce, ale také životní styl. Ale užil jsem si to dokonale.“