Trucks
Ve Svolværu, jednom z nejseverněji položených měst na světě, na nás čeká řidič nákladního vozu Ken-Marek Vatnfjord, s nímž máme domluvenou schůzku. Obvykle jezdí na dálkových trasách, dnes s ním ale urazíme 120 kilometrů pro náklad ryb do vesnice Reine, která leží v jedné nejvzdálenějších částí lofotského souostroví. Po zdejších cestách jel už mnohokrát, a to i v extrémním počasí a za polární noci. I když si většinou s ničím moc hlavu nedělá, za špatného počasí vždy myslí na bezpečnost.
„Nikdy nevím, jestli se v pořádku vrátím domů. Vždycky se něco může stát a na těch nejhorších cestách už mě potkaly různé problémy. Zavádíme preventivní opatření, zvláště pokud víme, že se bude počasí zhoršovat. Ani v takovém případě ale nejde jen tak zastavit. Musíme lidem tady na severu dovézt ryby a další nezbytné věci i tehdy, když si všichni ostatní užívají pohodlí domova” říká Ken-Marek.
Opatrnosti není nikdy nazbyt. Tohle je opravdu nebezpečné místo.
Ze Svolværu míří Ken-Marek na silnici E10, po které pokračuje dál na západ. Hned první tunel je tak nízký a úzký, že jej lze projet jen středem silnice. Po sjezdu na Henningsvær, jednu z nejznámějších rybářských vesnic na Lofotech, Ken-Marek zpomalí. Dobře ví, že se tu nedávno stala smrtelná nehoda, kdy řidič dánského nákladního vozu zřejmě najel moc rychle do jedné ze zatáček, prorazil svodidla a sjel do moře. Povrch silnice v místě nehody byl ten den zledovatělý jako sklo a havarovaný vůz při nehodě smetl i 100 metrů ochranných svodidel.
„Přívěs se při nehodě utrhl a po nárazu do kabiny vozu skončil také ve vodě. Silnice byla poté sice rozšířena a svodidla zesílena, i tak tady ale není opatrnosti nikdy nazbyt. Tohle je opravdu nebezpečné místo.”
Ken-Marek pochází z jihonorského města Sarpsborg. Na sever do Svolværu se přestěhoval, když mu onemocněla babička, která tu bydlí. Ve městě si našel práci v hotelu a brzy nato se zamiloval do jeho manažerky, Anne Helen. Ačkoli se pár na rok přestěhoval zpět na jih, Ken-Marek přijal místo dálkového řidiče a s nadšením uvítal možnost vrátit se na sever.
Tehdy se psal rok 2007. Dnes žije Ken-Marek se svou ženou Anne Helen a jejich synem Kasperem v centru města Svolvær, odkud to není daleko ke zdejšímu terminálu. Zde sídlí společnost Thors Varetransport, pro kterou Ken-Marek pracuje.
„Vlastně si ani neumím představit, že bych dělal něco jiného. Spousta lidí určitě jezdí jenom kvůli penězům, pro mě je ale práce řidiče v dálkové přepravě hlavně životní styl. Mám to v sobě zakódované.”
Právě přijíždíme do vesnice Reine, která patří k nejpůvabnějším místům celých Lofot. Žije zde 330 lidí a většina se jich živí buď rybolovem, nebo prací v továrně na zpracování rybího masa. Tady už Ken-Marek nakládal ryby mnohokrát.
Vlastně si ani neumím představit, že bych dělal něco jiného. Spousta lidí určitě jezdí jenom kvůli penězům, pro mě je ale práce řidiče v dálkové přepravě hlavně životní styl. Mám to v sobě zakódované.
„Je určitě fajn, když tady vůz můžete při nakládce zboží otočit. Na cestě dolů je ale několik překážek, které mohou být za velice špatného počasí záludné. Silnice je široká tak akorát na jedno auto a navíc dost klikatá, takže tu nejsou ani svodidla. Voda sahá až k vozovce. Při sebemenší chybě hrozí, že v té vodě skončíte.”
Ken-Marek si cení toho, že jeho zaměstnavatel klade důraz na těsnou spolupráci se společností Volvo. Říká také, že jeho vozidlo pro něj znamená opravdu hodně.
„Bylo zaregistrováno v ten samý den, kdy se mi narodil syn. Důvody k oslavě byly tedy hned dva.“
Zrovna dnes ale Ken-Marek svůj vůz neřídí. Místo toho dostal ke zkušební jízdě jeden z nejnovějších přírůstků ve firemním vozovém parku – Volvo FH 540 s dvouspojkovou převodovkou I-Shift. Nemůže si zvyknout na pocit, že změna převodového stupně není vůbec slyšet.
„Takhle dobrou převodovku nemám ani ve svém vlastním autě. Zdá se také, že vůz nabízí opravdu vysoký výkon. To je důležité – hlavně v případě, že se zhorší počasí. Nové technologie nám každodenní život za volantem nepochybně usnadňují. Jízda je díky nim bezpečnější a můžeme přepravovat zboží po celý rok.”
Právě přejíždíme most jménem Gimsøystraumen. Je to jedno z největrnějších míst lofotského souostroví. Dnes vane jen mírný vánek, Ken-Marek už ale přes most jel i ve větru o rychlosti více než 30 metrů za sekundu. Nutno říci, že most byl v tu dobu kvůli větru už uzavřený.
„Vezl jsem opravdu dost těžký náklad, takže jsem si myslel, že to bude v pohodě. Vítr ale najednou zvedl stěrače až na čelní sklo, ke kterému připlácl i sluneční clonu. Poryv se pak opřel do celého vozu. Musel jsem se s větrem doslova prát o řízení, abych se na mostě vůbec udržel. Ne, že by mě to úplně vyděsilo, ale je fakt, že jsem měl trochu obavy. Naštěstí se nic nestalo. Znovu bych to už ale nezkoušel,“ přiznává.
Do Svolværu máme ještě docela daleko a pomalu se začíná stmívat. V tuhle roční dobu jsou dny krátké. Mezi sedmým prosincem a pátým lednem navíc slunce nevysvitne vůbec. To zde panuje polární noc.
„Tahle část roku je za volantem náročná na pozornost. Hromady odhrnutého sněhu jsou větší, což silnice ještě zúží. Navíc je celý den tma. Řízení si užívám i tak, ale vím, že musím být stále velmi opatrný. Už jsem viděl i auta, která se po najetí do svahu převrátila.”
Ve společnosti, pro kterou Ken-Marek jezdí, ale naštěstí vědí, jak na velmi špatné podmínky reagovat.
„Tady musím hodně ocenit přístup svého šéfa. Nejvíce si cení toho, že v pořádku dorazíme, i když nám to třeba trvá déle. Vážné nehody se nám zatím vyhýbají. Myslím si, že je to díky jasně stanoveným pravidlům a hlavně díky kvalitním vozům, se kterými jezdíme.”
Dorazili jsme zpět do Svolværu. Dlouhý pracovní den je za námi. Tentokrát šlo všechno podle plánu. Vozidlo je teď potřeba vyložit a zaparkovat. Až pak se může jít Ken-Marek pozdravit s kolegy, kteří jsou stále ještě v práci.
„Po celém dni stráveném za volantem je vždycky příjemné zase spatřit svolværský terminál. To už vím, že mě od mého Kaspera dělí jenom kousek. Vždycky na mě doma čeká.“
Silnice E10, dříve známá pod jménem silnice Krále Olafa V, spojuje švédské město Luleå s norským městem Å. Na lofotském úseku Svolvær – Reine se sinice hodně klikatí a její šířka je zhruba 5 až necelých 6 metrů. Silnice patří mezi 18 turisticky nejzajímavějších silnic Norska.
Model: tahač Volvo FH540, pohon 6×2, model 2015 s návěsem Krone
Vlastnosti: dvouspojková převodovka I-Shift Dual Clutch a systém Volvo Dynamic Steering
Motor: 13litrový vznětový šestiválec s 540 koňskými silami a točivým momentem 2 600 Nm
Přepravní zakázky: Vozidlo přepravuje potraviny a výrobky z ryb, obsluhuje destinace na Lofotech i kdekoliv v Norsku a ročně najede až 150 000 km.
