Proč jsme skeptičtí k elektrickým nákladním vozidlům – a proč je to přirozené

Od parních lokomotiv po chytré telefony je historie plná průlomových technologií, které se zpočátku setkávaly s posměchem nebo pochybnostmi. Elektrická nákladní vozidla dnes čelí podobné skepsi. Pokud se však můžeme poučit z historie, dnešní pochybnosti mohou být pouze dalším krokem na cestě k širokému přijetí.
 

Už v roce 1937 si bratři Gershwinovi dělali legraci z lidstva, které váhalo s novými myšlenkami. Jejich humorná milostná píseň Všichni se smáli propojuje scénky slavných osobností, kterým se posmívají – Kolumba za jeho tvrzení, že Země je kulatá, Thomase Edisona za první záznam zvuku a bratry Wrightovi za jejich pokusy o létání – a především nepravděpodobný milostný příběh samotného vypravěče. V závěrečném refrénu se situace obrátila: Sen se stává skutečností a, jak už to u nových nápadů bývá, skeptici zůstávají bez pointy.
 

Historie je plná takových příkladů. Železniční průkopníci 20. let 19. století byli zavrhováni jako snílci, šéf britského poštovního úřadu považoval telefon za zbytečný („Máme spousty poslíčků“) a žárovky, kinematografie a automobily byly označovány za „neúspěch“ nebo „luxus“.^[1] A přesto každý z nich změnil náš svět.
 

V moderní době se stejné pochybnosti setkaly s digitálním fotoaparátem, chytrým telefonem a dokonce i technologií GPS. Dnes jsou elektrická nákladní vozidla v dopravním průmyslu pouze nejnovější kapitolou v této dlouhé tradici skepticismu.

Proč jsme naprogramováni k obavám

Micco Grönholm, přednášející marketingu na Ekonomické fakultě Univerzity v Lundu a odborník na procesy změn a inovací, vysvětluje, že skepticismus není jen běžný – je hluboce lidský.

„Kdyby se naši předkové bez váhání vrhli na každou novou věc, mnoho z nich by nepřežilo.“ Stejný mechanismus existuje dodnes – jen ho nyní spouští nové technologie místo neznámých bobulí v lese.“

Micco Grönholm poukazuje na tři perspektivy, které vysvětlují, proč inovace často potřebují čas, aby se prosadily: na psychologickou, praktickou a úsudkovou perspektivu.

1. Psychologická perspektiva

Skepticismus je ve své podstatě ochranným mechanismem lidského mozku.

„Naše mysl je uzpůsobena k tomu, abychom byli v bezpečí.“ „Proto často dáváme přednost známému před novým, i když to nové může být lepší,“ říká Micco Grönholm.

Zdůrazňuje tři dobře zdokumentované kognitivní zkreslení, která brzdí inovace:

• Předpojatost status quo – dáváme přednost tomu, co už známe. Dieselová nákladní vozidla existují už století – proč to měnit?^[1]
  
• Negativní zkreslení – zaměřujeme se více na rizika než na příležitosti. Jedna porucha elektrického nákladního vozidla může zastínit stovky úspěšných cest.^[2]
• Konfirmační zkreslení – vyhledáváme informace, které potvrzují to, čemu již věříme. To je obzvláště viditelné na online fórech, kde se skeptici vzájemně podporují a šíří kritické informace.^[3]

2. Praktický pohled

Pochybnosti nejsou jen psychologické – často jsou založeny na skutečných, praktických překážkách.

„Aby byla technologie atraktivní, musí fungovat v každodenním životě.“ „Pro elektrická nákladní vozidla to znamená například spolehlivou nabíjecí infrastrukturu,“ říká Micco Grönholm.

Zavádění probíhá. Jak však zdůrazňuje, inovace obvykle závisí na celých systémech – nejen na samotném produktu. Například optické širokopásmové připojení se rozšířilo až po sladění služeb, sítí a předpisů.

Zdůrazňuje také důležitost pobídek: „Švédská reforma domácích počítačů na konci 90. let zpřístupnila počítače milionům domácností.“ Švédsko se náhle stalo jednou z počítačově nejhustších zemí na světě. Pobídky mohou významně urychlit přijetí.“

Stejná logika platí i pro elektrická nákladní vozidla – rozhodující budou dotace, infrastruktura a podpůrné ekosystémy.

3. Perspektiva úsudku

Nakonec přichází to, co Micco Grönholm nazývá perspektivou úsudku nebo pozorovatele – sociální dynamika přijetí.

Inovace se šířily v předvídatelných vlnách, což je proces, který popsal sociolog Everett Rogers ve své teorii šíření inovací. Nejprve přicházejí inovátoři, poté raní osvojitelé, následovaní ranou většinou. Teprve když si něco osvojí raná většina, širší trh ji následuje – pozdní většina a nakonec opozdilci.^[4]

„Až elektrická nákladní vozidla získají mezi uživateli větší zastoupení, tehdy si mainstream pomyslí: „Možná bych si taky měl jeden koupit,“ říká Micco Grönholm.

K tomuto bodu zlomu obvykle dochází kolem 15–20% přijetí. Do té doby skepticismus není chybou v systému – je součástí procesu. A tento proces vyžaduje čas – což je něco, co náš mozek často jen těžko chápe.

„Jak to jednou řekl Bill Gates: Vždycky přeceňujeme změnu, která nastane v příštích dvou letech, a podceňujeme změnu, která nastane v příštích deseti letech.“