Trucks
Trucks
Odpověď na tuto jednoduchou otázku se zdá na první pohled rovněž jednoduchá, ovšem Arnošt je z Pardubic, dokonce se přímo tak i jmenuje, váží 49 tun, měří přes 27 metrů na délku a 5,5 metrů na šířku a téměř 4 metry na výšku. Jde totiž o výletní loď, která patří mezi symboly a chloubu této východočeské metropole.
Vždycky jednou za několik let se musí odebrat do suchého doku, kde se podrobí omlazovací kůře, po které se stejnou cestou vrací do svého kotviště.
Poslední takový návrat se odehrál na podzim loňského roku a celou operaci zajišťovala společnost Hanyš – Jeřábnické práce, s.r.o.
Pro Arnošta to tedy nebyla první cesta a stejně tak ji nepodnikal poprvé se společností Hanyš. Ta patří mezi největší a nejzkušenější ve svém oboru u nás a jakkoliv je pardubická loď poměrně velká, pro její specialisty jde o malé břemeno.
Slovo má vedoucí přepravy Aleš Musil: „Ano, je to tak, naše společnost provozuje jeřáby až do nosnosti 800 tun, takže z hlediska hmotnosti je Arnošt spíše menší břemeno. Ovšem z pohledu přípravných prací a pak samotné přepravy přistupujeme ke každé zakázce stejně: dostane ji vždy přidělenu jeden z našich techniků a ten řeší celý postup jejího zpracování. Poté, co získá veškeré informace o břemenu a požadavky zákazníka na jeho zvedání či přepravu, vydá se na místo a musí učinit velmi podrobnou analýzu. Zjišťuje nejen dostupnost lokality, stav příjezdových komunikací, nejrůznější omezení, jako jsou mosty, stavby apod. Poté, co technik zpracuje podklady, navrhne samotný průběh prací a především určí, jaký typ (a počet) jeřábu bude zakázku realizovat, v jaké konfiguraci a v neposlední řadě v jaké tonáži musí být hmotnost protizávaží. Tento parametr se volí přesně podle hmotnosti břemene, požadované výšky a vyložení.
Ano, je to tak, naše společnost provozuje jeřáby až do nosnosti 800 tun, takže z hlediska hmotnosti je Arnošt spíše menší břemeno.
Nejinak tomu bylo i v případě Arnošta z Pardubic. Suchý dok se nachází v Hlavečníku, kde jsme loď nakládali a převezli do Přelouče, odkud vlastní silou doplula po Labi až do Pardubic. Celá vykládka byla zpestřena tím, že v místě vhodném pro příjezd jeřábů k vodě překážela stará vyřazená pontonová loď, kterou jsme museli nejdřív přemístit. Ano, říkám jeřábů, protože vzhledem k délce lodi bylo rozhodnuto o použití dvou jeřábů o nosnosti 230 a 300 tun.
Jak jsem zmínil, naše společnost však nezajišťovala pouze samotnou nakládku, ale kompletní přepravu. Již od roku 2006 provozujeme vlastní divizi těžké přepravy tak, abychom dokázali našim zákazníkům poskytnout ucelenou nabídku špičkových služeb. Dnes proto provozujeme flotilu téměř 40 návěsových souprav, které kromě samotné těžké přepravy slouží pro přepravu protizávaží k jeřábům. A stejně jako neděláme kompromisy u samotných jeřábů a používáme výhradně německou značku Liebherr, tak i u tahačů u těžké přepravy spoléháme především na značku Volvo.“
Ačkoliv samotná vzdálenost mezi místem, kde Arnošt řeku opouštěl a zase se na ni vracel, je zmíněných 17 kilometrů, při průzkumu bylo zjištěno, že z důvodu nosnosti mostů a výšky lodi nemůže jet napřímo, ale cestu tam i zpět musí absolvovat po objízdné trase, která měřila celkem téměř 110 kilometrů.
Slovo má opět Aleš Musil: „Celá operace návratu Arnošta do Pardubic začala 15. listopadu ráno v 8 hodin v Hlavečníku nakládkou v doku. Ta včetně upevnění nákladu trvala tři hodiny. Ovšem celá kolona čítající tažný tahač, osminápravový podvalník a čtyři doprovodná vozidla se dala do pohybu až ve 22 hodin večer, aby v 6 hodin ráno druhého dne dorazila k řece do Přelouče. Tam po povinné pauze odpoledne téhož dne jeřáby opatrně loď zvedly a posadily zpátky na vodu. Za velké slávy a pozornosti přihlížejících diváků i médií se pak Arnošt vlastními silami vydal domů. Pro nás to byl další ze splněných úkolů a těšíme se, že za několik let budeme loď opět převážet na generální opravu. Mezi tím však zvládne svézt tisíce obyvatelů a návštěvníků Pardubic.“
Společnost Hanyš – Jeřábnické práce, s. r. o., je rodinnou firmou, které dal své jméno její zakladatel Rostislav Hanyš v roce 1992. Začínal doslova od píky – za volantem autojeřábu značky Tatra, potom si pronajal další a zaměstnal prvního člověka… To byly první pevné pilíře, na kterých stavěl základy firmy. Takto postupoval krok za krokem a za více než 30 let její existence vybudoval obdivuhodné dílo. Protože však při podnikání nezapomínal ani na svoji rodinu, může se dnes těšit z toho, že v osobě jeho syna Milana má rodinný podnik svého pokračovatele a firma dále vzkvétá.
Ačkoliv sám pan Hanyš již pomyslné otěže společnosti svému synovi předal, aktivně na denní bázi ve firmě působí. Jeho práce mu je celoživotní vášní a u takových lidí je záhodno hledat inspiraci. Proto jsme využili naší návštěvy ve společnosti a položili mu několik otázek:
Začal jsem v roce 1991, kdy jsem „odložil“ ježdění s Tatrou 148 a začal jsem pracovat s jeřábem. Nejdříve jsem pracoval sám, ale jak poptávka po práci rostla, začal jsem si jeřáby pronajímat a pomáhali mi kamarádi. Do roku 1994 jsme takto fungovali se čtyřmi, pěti jeřáby. Teprve tehdy jsem byl schopen koupit si svůj první vlastní jeřáb. Byl to starší Liebherr, ale byli jsme s ním velmi spokojení a této značce jsme zůstali věrni.
Máme za sebou více než 30 let práce a dnes provozujeme 122 jeřábů v tonáži od 30 do 800 tun. K tomu provozujeme těžkou přepravu – 39 souprav o nosnostech od 32 do 300 tun, převážně s tahači značky Volvo. Zákazníkům tedy umíme nabídnout kompletní služby v oblasti manipulace a přepravy velkých a těžkých nákladů. Protože samozřejmě provoz jeřábů je nákladná záležitost, snažíme se minimalizovat jejich přejezdy. Proto musíme být zákazníkům co nejvíc nablízku, takže jsme vybudovali na 30 poboček v České republice. Jsou samozřejmě různě velké, ale většina disponuje jeřáby o nosnosti 30, 50 a 70 tun – to je základ. Když je pak potřeba, má pobočka i větší jeřáb, například o nosnosti 120 tun.
Naše práce je specifická, náročná a není v ní prostor pro kompromisy z hlediska kvality. Nastavili jsme si takovou firemní kulturu a držíme se jí. Takže používáme tu nejlepší techniku na trhu, jako jsou zmíněné jeřáby Liebherr a návěsové tahače Volvo. Techniku pořizujeme vždy novou a poměrně brzy ji obměňujeme.
Velmi se věnujeme práci s našimi zaměstnanci, vždyť oni jsou naši reprezentanti v kontaktu se zákazníky a jejich chování dělá úspěch naší firmy. Dbáme na jejich vysokou odbornou i lidskou úroveň. Díky tomu, co děláme, jsou to všechno srdcaři, kteří chtějí dělat zajímavou práci se zajímavou a špičkovou technikou. Jsem na ně velmi hrdý a moc si jich vážím.
Naši firmu dnes již vede můj syn Milan. Pracuje zde od roku 2002 a začínal také od píky na pozici dispečera, kde strávil čtyři roky.
Považuji to za důležité, že firmou prošel odspodu a ví, jak funguje. Respekt svých kolegů si zasloužil svojí prací a ne tím, že je syn zakladatele. Dnes už firmu vede a rozvíjí, například právě budování husté pobočkové sítě tak, aby dojezdová vzdálenost jeřábů byla kolem 30 kilometrů, je jeho myšlenka.
Velmi mě těší, že převzal moji životní i pracovní filozofii poctivé kvalitní práce, úcty k lidem… Je to pro mě obrovský dar, za který jsem nesmírně vděčný.
